I think fish is nice, but then I think that rain is wet, so who am I to judge?
(Douglas Adams)

Nestratiť sa vo svete

15. září 2014 v 17:37 | Piks |  Oranžová deka na každý deň
Máločo ostáva časom rovnaké. A ani na gympel - dokonca osemročný - som nemohla chodiť večne. A tak teraz zisťujem, že svet nikdy nebol taký veľký. Veď za tých osem rokov, ľudia ktorých poznám a mám rada (viac či menej) sa rozletujú do všetkých kútov. Z najbližích kamošiek sme vlastne takmer každá v inom meste a na inej škole. Aj keď to nie je také, že by sme sa už nikdy nemali vidieť, predsa len všetci ideme tým svojím smerom a už nikdy nebudeme spoločne sedieť v triede, radiť si cez písomky alebo sa baviť na hodinách.

A ako všetci ideme vpred, mne sa na tej mojej ceste podarilo úspešne získať vodičák (dopravný chaos za tri, dva, jedna...) a to dokonca na prvý pokus. Ešte síce chvíľu potrvá, kým dostanem preukaz, ale celkom sa teším. Nemôžem povedať, že je zo mňa vodič, pretože sa teda ešte mám čo učiť, ale už som na najlepšej ceste ním sa stať. Viem, že kedysi som sa bála, že nikdy nebudem mať vodičák, pretože určite budem na tej ceste strašne panikáriť, ale kupodivu mi aj sám inštruktor povedal, že jazdu mám celkom pokojnú... Sranda.

No a ďalšou závratnou zmenou je internát. Naozaj si neviem reálne predstaviť seba tam žiť, učiť sa a baviť sa s priateľmi, v meste, ktoré vlastne takmer nepoznám a nie je mi ani dvakrát sympatické. Trochu sa desím a trochu sa aj teším. Nemám rada zmeny, ale veď kam by som sa dostala, keby som nebola ochotná podstúpiť nejaké to riziko a spraviť krok (skok) do neznáma? Ak nepomrem od hladu a spolubývajúca nebude nejaký exot (a nebude si to o mne myslieť ani ona :D), tak to hádam nejako zvládnem.

Rozhodla som sa tiež tak trochu prekonať pisateľskú krízu, pretože okrem článkov na blog a denníka som už niečo schopné nenapísala pekne dlho a celkom ma to mrzí. Akonáhle sadnem s úmyslom napísať niečo, aspoň krátku poviedku alebo čo, v mysli je prázdno. Asi ako keď s nádejou siahnete do vrecka cukríkov, len aby ste zistili, že tam už nijaké nie sú, iba nejaký lolo tam nechal prázdne papieriky. Snáď sa s mojou múzou (aby som predišla zmätkom, volám ju/ho pán Kreatívny) zasa zídeme. Ktovie.

Život je samá zmena, ale ak si naň nájdete nejaký múdry citát (bla bla) o tom, ako na všetko treba pozerať pozitívne (bla bla), je to fajn.
S gumenou kačičkou človek nikdy nie je sám. (Douglas Adams)

Piks
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 15. září 2014 v 19:47 | Reagovat

Taky nemám ráda změny a vždycky se bojím, když mám jít na nějaké nové místo, dál od domova, být na skoro téměř sama tak, takže se dost bojím příštího roku na vysoké, na kterou ještě vůbec nevím, kam půjdu. Ale věřím, že to obě zvládneme! Tak hodně štěstí :) aspoň že můžeš radovat z toho řidičáku (vodičáku). :)

2 Aailyyn Aailyyn | Web | 16. září 2014 v 17:20 | Reagovat

No, abych tak řekla, tak všude žijí lidi a všude je něco. Dá se zvyknout, jen každý začátek je těžký.

3 Aurora Aurora | Web | 17. září 2014 v 18:50 | Reagovat

gomené kačičky a lolo :D
kam ideš na VŠ, aké mesto?

4 sites sites | E-mail | Web | 18. září 2014 v 3:18 | Reagovat

Hello!

5 Piks Piks | Web | 22. září 2014 v 17:48 | Reagovat

[3]: Do nášho milovaného hlavného mesta :)

6 Kika Kika | E-mail | Web | 28. září 2014 v 21:36 | Reagovat

Taky jsem z osmiletého gymplu, a už to nikdy nebude takový jako za těch časů. Bohužel. Jak se všichni rozprchnou, ale dobré je, že si člověk najde nové kamarády. Hodně štěstí, hlavně na ty spolubydlící ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama